Kutilové z tělocvičny

Když máš síť napnutou z jedné strany jak strunu a z druhé visí jak mokrej ručník, nedá ti to spát. Tak se jednoho dne na tréninku objevil Goméz – v ruce ráčnu, v oku jiskru odhodlání a v hlavě plán, který by zasloužil technický výkres.

Měl síť posunout o úroveň výš. Doslova.

"To jen přehodíme úchyt, otočíme to, aby to sako bylo výš," znělo sebevědomě. Štafle se přisunuly, ráčna cvakla a experiment započal. Všichni jsme sledovali výkon našeho hrdiny, jak se hmota a duch lidského tvoření střetávají v přímém přenosu.

Po několika odvážných pokusech, dvaceti minutách a mírném klení bylo jasno: tentokrát vyhrála hmota nad myslí. Síť se zvednout nepodařilo, Gomez posmutněl na štaflích a my ostatní, napjatí jak struny, jsme se smířili s výsledkem.

Ale jak říká klasik: *neúspěch je jen další krok k dokonalosti.* Takže lidová tvořivost slaví i tentokrát – sice porážku, ale s grácií.

Lidová tvořivost level 2 – tentokrát s ráčnou. Uvidíme, co přijde příště. Možná hever, možná kladkostroj. Každopádně: improvizace žije!