Naše "zářivá" budoucnost

Přátelské utkání mezi mužským týmem a dorostem Slavie slibovalo duel dvou světů – zkušenosti proti mládí, strategie proti energii a ortopedických vložek proti studentským svačinám. Výsledek? Muži zvítězili 3:0, ale dorost rozhodně nedal nic zadarmo. My jsme sice vyhráli, ale jejich kolena se z toho vzpamatovala dřív než naše.

Na naší straně se poprvé představili nové posily – mladíci z Ukrajiny (18 a 17 let), kteří spolu s dalším osmnáctiletým spoluhráčem způsobily, že náš týmový věkový průměr zasprintoval dolů rychlostí Usaina Bolta. Konečně máme v týmu někoho, kdo nepotřebuje Fastum gel nebo ortézu.

Zápas proběhl v přátelském duchu, s pár úsměvy a několika zoufalými výkřiky směrem ke stropu. Hrálo se totiž v Kunraticích, kde trénuje mládež. Kdo tam někdy zkusil koukat na balón, ví, že je to adrenalinový sport sám o sobě. Zářivky ve stropě září tak jasně, že NASA by je mohla použít jako nouzové přistávací světlo pro raketoplány. Jakmile se člověk podívá nahoru a "trefí" světlo, má místo balonu před očima jen "bílou mlhu" – a při troše štěstí i záblesk vlastní sportovní minulosti.

Rozdíl mezi týmy se nejvíc projevil na servisu – muži podávali tvrdě, přesně a hlavně dovnitř hřiště, zatímco dorost si občas spletl kurt s tribunami či třepotal sítí jak při výlovu rybníka.

Přes absenci Štěpána po prvním setu, který nás tam nechal jak partičku na mariáš a běžel si za holkama, to byla parádní hra, kde se ukázalo, že naše nové posily se zapojily výborně, rozumí si s týmem a na hřišti nechaly všechno (včetně několika světelných záblesků v očích).